Jsme zvířecí rodina, v naší rodině se najdou rybičky, kočka, papoušci a psi.
Jednoho času jsme chovali i hada – Hroznýše královského a suchozemské želvy. Exotika nám taky není cizí, což je vidět i na naší zahradě, kde nám rostou krásné palmy.
Náš první rodinný pes byl Jorkšírský teriér jménem Deny, který byl sice bez PP, ale my ho milovali stejně jako ty později pořízené pejsky s PP. Byl s námi 15 let a šest měsíců a zanechal tady obrovskou prázdnotu.
Někdy kolem roku 2008 jsem poprvé v Benátkách nad Jizerou u sousedů našeho dědy potkala Leonbergera. Prostě tam najednou stál s majitelkou u plotu a vedle našeho Denouška, který se chtěl žárlivostí zbláznit, působil jako obrovský kolos. Přitom byl tak klidný, něžný a rozvážný. Já se zamilovala na první pohled. Věděla jsem, že to je „ON“. A byla to náhoda, že se jmenoval ANDY?! V každém případě vím, že tam se zrodila touha chovat Leonbergera. Samozřejmě „až někdy“. Od té doby jsem při cestě do Benátek tajně doufala, že uvidím Andyho. Zjišťovala jsem si informace o plemeni a těšila se na ten den „D“.
Manžel se na to vydržel koukat do roku 2013, kdy řekl „už bylo dost čekání“ a pořídil první fenku Leonbergera k mým 35. narozeninám. Přiznávám, že se mi tenkrát podlomily kolena. Nemohla jsem ani dospat dne, kdy si pro ni pojedeme. Jeli jsme si pro ni do Havlíčkova Brodu do chovatelské stanice „Od Špitálského dvora“ a byla z vrhu J. Když mi tenkrát pan Kasal řekl, že kdo má Leonbergera, nezůstane u jednoho, nevěřila jsem. Teď už vím, že měl pravdu.
Uběhlo pár let a my si pořídili další holčičku tentokrát z chovatelské stanice „Z Richardovských skal“ z vrhu C. Pro ni jsme si jeli do Chrástu. Psal se rok 2018.
V roce 2018 jsem už věděla dost o tom, jak je na tom toto plemeno, že chov není jednoduchý a mnohdy je to docela alchymie. Pro nás to ale byla výzva, a tak jsme zažádali ČMKU o mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici s názvem Palm Paradise a bylo nám vyhověno.
V roce 2021 v nelehké covidové době jsme se rozrostli o další fenku z chovatelské stanice „Grand Aiveko“ z vrhu I z Lišic. A budeme se snažit o chov.
Ty zlatíčka za to stojí a plemeno si zaslouží, aby se chovatelé a kluby snažili společnými silami nejen o výstavní tituly, které jsou super, ale také o zlepšení zdraví a genetické pestrosti plemene. Tak si popřejme hodně štěstí…
